Miloš Zeman pro Izrael.
Miloš Zeman se svými postoji k Izraeli a Palestině nijak netají a je v nich dlouhodobě konzistentní. Před jedenácti lety, ještě jako český premiér, proslul výrokem o kvákající kachně, který v Izraeli téměř zlidověl. (Pro zapomnětlivé – označil tím Jásira Arafata za teroristu – což si hned tak někdo v té době nedovolil). Česká diplomacie se potom snažila celou záležitost bagatelizovat a urovnat, nicméně vyřčené slovo zpět nevrátíš a od té doby již všichni zúčastnění vědí, na které straně Zeman stojí. Významným signálem je také pořadí zahraničních návštěv – po povinných návštěvách okolních sousedů vyrazil do první vzdálenější země - malého židovského státu na rozbouřeném Blízkém Východě. Vzhledem k tomu, jak dlouho předem se takové návštěvy plánují a připravují, je jasné, že tato návštěva patřila mezi jeho priority již v době nástupu do funkce českého prezidenta. Dalším nepřehlédnutelným detailem je skutečnost, že návštěva se týkala pouze Izraele, nikoliv i palestinských území, jak je u významnějších politiků z důvodu „vyváženosti a objektivity“ čím dále častějším zvykem. Na přímý dotaz odpověděl stejně přímočaře, že návštěvu Rumunska také nespojuje s návštěvou Srbska. Největší rozruch však způsobily jeho výroky na Dnech pro Izrael v Hradci Králové před deseti dny a následující interview pro izraelský deník Jediot Achronot. Palestinci se mohou zbláznit a většina našich politiků má potřebu se vůči jeho výrokům vymezit. Co tak hrozného vlastně Miloš Zeman řekl? 1) S teroristy se nevyjednává a teroristé s krví na rukou by neměli být propouštěni z izraelského vězení. Narážel tím na skutečnost, že navázání mírových jednání bývá z palestinské strany podmiňováno propuštěním většího množství vězněných Palestinců, kteří byli odsouzeni za útoky na Izrael, často se jedná o teroristické činy a mnozí z nich jsou usvědčenými vrahy izraelských občanů. Izraelská vláda, čelící enormnímu tlaku ze strany světového společenství a zejména EU i USA, na tyto požadavky již vícekrát přistoupila a jako gesto dobré vůle propustila stovky těchto palestinských vězňů, kteří jsou po návratu domů oslavováni palestinskými představiteli jako hrdinové. Naopak v Izraeli každé takové propouštění vyvolává vlnu nevole – zejména z řad blízkých obětem dotyčných teroristů. Miloš Zeman pouze otevřeně vyjádřil názor, který má každý normálně uvažující člověk. Nedokáži si představit, že by se například USA daly nějakým způsobem dotlačit k tomu, aby propustili Džochara Dudajeva, který je usvědčen z účasti na bostonském masakru, nebo jiné podobné teroristy. 2) Problém palestinských uprchlíků by mohl být vyřešen tím, že by se přesunuli z uprchlických táborů v Sýrii a Libanonu do bohatších arabských zemí a nahradili tam importovanou pracovní sílu (Pákistánce, Indy, Nepálce). Vskutku originální nápad, který by mohl být i elegantním řešením pro mnohé z téměř 4 milionů tzv. palestinských uprchlíků na Blízkém Východě. Arabské ropné velmoci si s podporou svých palestinských bratří dosud příliš nelámou hlavu. Problém palestinských uprchlíků je starý stejně jako historie izraelského státu, ale jeho řešení (i finanční) nese na bedrech OSN, EU, USA a Izrael. Jediné Jordánsko udělilo Palestincům státní občanství a umožnilo jim vstup do normálního života. Ostatní okolní arabské státy drží generace „uprchlíků“ v uprchlických táborech a jejich kartu vytahují k nátlaku na Izrael kdykoliv se jim to hodí. A nejvíce na to doplácejí samozřejmě samotní „uprchlíci“. Jsou bez práce, žijí z podpory a nemají žádnou naději ani motivaci pro život. Není divu že mezi nimi vyrůstají noví radikální bojovníci. Zeman si dovolil opět otevřeně vyjádřit názor diktovaný selským rozumem – místo gastarbeiterů dovážených ze střední a východní Asie do Saudské Arábie a ostatních sousedních ropných zemí, by se mohla práce – tím i výdělek a nová budoucnost nabídnout Palestincům. Jsou to Arabové, mají stejný původ, jazyk, kulturu i náboženství a mnozí z nich by tuto nabídku rádi přijali. A ten kdo pracuje, vydělává a buduje si existenci obvykle nemá myšlenky na terorismus. Jak prosté. Pouze by to arabskému světu vzalo argumenty a tím i vítr z plachet. 3) České velvyslanectví by se mělo přesunout z Tel Avivu do Jeruzaléma. Tento výrok rozčílil nejenom samotné Palestince, ale i řadu politiků a různých „expertů na Blízký Východ“ v ČR. Miloš Zeman tím dal najevo, že respektuje izraelský zákon, kterým byl v roce 1980 Jeruzalém prohlášen za hlavní město Izraele. Liga arabských států reagovala výhrůžkou, že pokud by tam některý stát přesunul svoji ambasádu z dosavadní metropole Tel Avivu, přeruší s ním veškeré diplomatické a obchodní styky. Žádný stát se k tomu od té doby neodhodlal, hrozba ropného embarga a přerušených vazeb na bohaté arabské země dosud působila dostatečně vážně. Miloš Zeman tímto výrokem pootevřel Pandořinu skříňku. Jednak dal opět nepokrytě najevo svoji podporu izraelskému státu, ale v pozadí je i připomínka roku 1948, kdy bylo Československo prvním státem světa, který prolomil zbraňové embargo a poskytl rodícímu se židovskému státu zoufale potřebné zbraně, letadla, výstroj, výcvik a vojenské dobrovolníky. Nyní prezident téhož státu říká, že navzdory embargu ze strany arabských zemí, by mělo být Česko opět první zemí světa, která učiní rozhodující krok vedoucí k úplnému uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Zároveň tím dal najevo, že hrozba přerušení obchodní spolupráce s arabskými zeměmi, jejichž ekonomický i ropný potenciál je již za zenitem, nemusí být žádným strašákem a že raději vsadí na kartu dynamicky se rozvíjejícího Izraele, který se díky nedávnému objevu obrovských zásob zemního plynu a vybudování vlastního plynovodu stal vycházející hvězdou i v oblasti strategických surovin. Palestince tato představa rozzlobila natolik, že kromě silných výroků na adresu našeho prezidenta požádali i o mimořádné zasedání Ligy arabských států a hledali všude možně po světě někoho, kdo by jim vyjádřil podporu a porozumění. Kromě některých arabských zemí ale příliš neuspěli. Jednak proto, že český prezident nahlas řekl to, co si mnozí myslí, ale neodvažují říci a jednak jednoduše i proto, že v řadě zemí již mají palestinského vzdychání plné zuby. Dokonce mám podezření, že jsou nejmenované státy, které jim to tak trochu i přejí. Zato řada našich politiků měla potřebu se svézt na vlně protizemanovské hysterie a vyjadřovala se k jeho výrokům kriticky, případně se je pokusili rovnou žehlit na arabské straně i ve veřejném mínění. Ani mě nepřekvapuje, že se k tomuto honu přidala i většina našich – tradičně protiizraelských médií. Miloš Zeman nás již dlouho přesvědčuje o tom, že není žádný nevzdělanec ani neobratný diplomatický začátečník. Jsem přesvědčen, že předem přesně věděl, co jeho výroky vzbudí a že s tím počítal. Jeho slova byla do určité míry zjevnou nadsázkou, na kterou potěšeně reagoval se stejnou nadsázkou izraelský premiér, který nabídl svůj vlastní dům v centru Jeruzaléma jako sídlo českého zastupitelství, pokud by ke stěhování opravdu došlo (mimochodem ten dům je hezký a na dobrém místě – pro sídlo naší ambasády by byl přímo ideální :-)). To, že Zeman později svému prohlášení ulamoval hroty a nechal i hradního zástupce pro zahraniční záležitosti aby situaci uhlazoval jen svědčí o tom, že dobře věděl co dělá. Není nutné se chovat jako slon v porcelánu a vše hned rozbít. Stačí naťuknout, pootevřít, ukázat možnou cestu. Miloš Zeman dal způsobem sobě vlastním najevo nejen na kterou stranu izraelsko-arabského konfliktu se staví, ale svými výroky otevřel i debatu o některých tématech, která byla dosud v mezinárodní diplomacii tabu. A jsem si jist, že tato debata bude pokračovat. A naši političní, novinářští a jiní „experti“, kteří jeho výroky různě kritizovali? V mých očích se diskreditují buďto tím, že se vyjadřují k něčemu o čem toho příliš nevědí, nebo – a to je ještě horší – ze strachu či sympatií k Palestincům jsou ochotni cupovat jasná a logická vyjádření našeho prezidenta, případně překrucovat fakta a hrát si s pravdou. Myslím, že se tomu musí Miloš Zeman smát, podobně jako já, když si to v posledních dnech někde přečtu. Možná je to jedna z mála věcí ve kterých se s ním shodnu, ale v každém případě jeho postoje k Izraeli oceňuji jako autentické, pravdivé, odvážné a potřebné.
Daniel Haslinger
Čerstvé postřehy z Izraele
Minulý víkend jsem se vrátil z kratší pracovní cesty do Izraele. Absolvoval jsem tam několik pracovních setkání a navštívil některé přátele jak izraelské, tak palestinské. Mise byla úspěšná a zájemcům nabízím některé postřehy.
Daniel Haslinger
Oslavy Dne Jeruzaléma na vlastní kůži.
Letošní oslavy Dne Jeruzaléma mě opravdu zaskočily. A to jsem si po téměř 200 návštěvách Izraele myslel, že mě tam toho již moc nepřekvapí.
Daniel Haslinger
Co se to v Jeruzalémě zase děje?
Dnes ráno (23.11.2022) došlo na dvou místech Jeruzaléma k explozi výbušnin, nastražených na autobusových zastávkách. Výsledkem je jeden mrtvý a nejméně 26 zraněných - někteří z nich jsou stále v kritickém stavu.
Daniel Haslinger
Chytrost nejsou žádné čáry, ale v aktuální izraelsko-palestinské válce se hodí
aneb možná Vám uniklo, jakým mazaným trikem izraelská armáda dnes v noci doběhla bojovníky Hamásu v Pásmu Gazy.
Daniel Haslinger
Co znamená otevření diplomatické mise ČR v Jeruzalémě?
Česká republika tím potvrzuje, že uznává Jeruzalém za hlavní město Izraele navzdory palestinskému odporu.
Daniel Haslinger
Co se to v Izraeli zase děje?
Izraelská armáda IDF v pondělí a v úterý podnikla řadu masivních leteckých náletů na pásmo Gazy, ovládané militantním palestinským hnutím Hamás. Jednalo se o reakci na stovky raket vypálených z Pásma Gazy na Izrael během pondělí.
Daniel Haslinger
Raketová přestřelka mezi Íránem a Izraelem. Bude z toho válka?
Nejprve jasná odpověď. Nebude. A hned si vysvětlíme proč. Ale nejprve si připomeňme, co se v noci na dnešek vlastně stalo.
Daniel Haslinger
Hurvínek a třetí světová válka v Izraeli.
„Izrael je po bojích nad Sýrií na hraně války, bylo uzavřeno mezinárodní letiště“, hlásá dnešní titulek na serveru Novinky.cz. V podobném duchu se nesou i další články v českých médiích. Podívejme se na to raději zblízka.
Daniel Haslinger
Jakým směrem posunul Donald Trump blízkovýchodní mírový proces?
Donald Trump dnes oficiálně uznal jménem USA Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Následovat bude přesun amerického velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Rozporuplné reakce z celého světa na sebe nenechaly dlouho čekat.
Daniel Haslinger
Když arabský terorista zastřelí drúzského policistu v židovském hlavním městě.
V pátek dopoledne byli v Jeruzalémě zákeřně zastřeleni dva policisté a třetí byl zraněn. Na podobné akce si pomalu zvykáme i v západní Evropě, ta izraelská má přece jenom několik specifik, které stojí za zmínku.
Daniel Haslinger
Erdogan a zpackaný pokus o puč
Pokus o převrat, o který se pokusila část turecké armády skončil fiaskem. Takovým, že se hned vyrojila řada otázek – kdo mohl takový zpackaný puč vymyslet?
Daniel Haslinger
Francie je ve válce, Evropa v šoku, kdy se již konečně probudíme?
Dnešní útok na redakci francouzkého satirického týdeníku Charlie Hebdo šokoval nejen Francii, ale celou Evropu, včetně České republiky. S atentáty takového rozsahu se setkáváme na neklidném Blízkém Východě, v některých afrických zemích a třeba i na indickém subkontinentu, ale u nás v civilizované a bezpečné Evropě?
Daniel Haslinger
Potvrzeno: Tři izraelští vojáci zemřeli v objektu OSN.
Izrael ve středu oznámil smrt tří vojáků při odkrývání tunelu v Pásmu Gazy. Dnes zveřejněné podrobnosti odhalují skandální pravdu: tunel napěchovaný výbušninami ústil do objektu OSN.
Daniel Haslinger
Milujeme smrt více, než Židé milují život.
Toto heslo, běžně napsané na kuklách ozbrojenců Hamásu a velmi často v minulosti i v současnosti proklamované na protiizraelských mítincích v Pásmu Gazy, je odpovědí na otázky po asymetrii v počtech izraelských a palestinských obětí současného konfliktu.
Daniel Haslinger
Izraelské intermezzo
Tyto řádky píši na palubě letadla při návratu z Izraele do Prahy. Do Izraele jsem odletěl s malou skupinou přátel právě před týdnem – v den kdy začal konflikt mezi Izraelem a Pásmem Gazy. Že se něco děje, jsem poznal poprvé ve chvíli, kdy jsme se přiblížili k izraelskému pobřeží a letadlo se vychýlilo z obvyklé trasy na přistání. V Izraeli se běžně přistává od moře, nízkým přeletem nad Tel Avivem, zatímco tentokrát jsme přeletěli pobřeží mnohem dál na sever a teprve potom se vydali podle pobřeží na jih. Důvod byl jasný – abychom se vyhnuli případnému útoku, byly přistávací koridory přesunuty mimo dostřel zbraní z Gazy.
Daniel Haslinger
Vyřiď všem lidem u Vás, že jim Izrael děkuje.
“Hi, Daniel” ozval se ze sluchátka známý hlas. “You are amazing...” Hned jsem věděl, že to nepatří mně osobně. David Smadar, frontman skupiny Hava Nagila byl evidentně naměkko. “Kde jste teď?” “Nedaleko Beer Ševy,” odpovídám a divím se, proč se ptá.
Daniel Haslinger
Tentokrát jsem hrdý na Českou republiku
Valné shromáždění OSN dnes velkou většinou přiřklo palestinskému státu status nečlenského pozorovatelského státu OSN a tím také uznalo jeho vznik. Proti hlasovalo pouze 9 zemí. Česká republika byla jednou z nich.
Daniel Haslinger
1,7 milionů rukojmích v Pásmu Gazy
Zatímco nás média zásobují informacemi o konfliktu mezi Izraelem a hnutím Hamás, ovládajícím Pásmo Gazy a spekuluje se o dalších scénářích vývoje tohoto konfliktu, nebylo by možná na škodu si připomenout některá fakta.
Daniel Haslinger
Izraelci už zase stříleli do Palestinců a novináři si střílí z lidí
Redaktor iDNES Tomáš Šťástka dnes napsal článek s názvem: „Izraelští vojáci přihlíželi střelbě do rozzuřených Palestinců“, ve kterém popisuje incident, ke kterému došlo v sobotu 19. května poblíž židovské osady Jitzchar, ležící nedaleko Náblusu na území Západního břehu Jordánu. Článek, který začíná větou (cituji): „Izrael čelí velkému problému.“(konec citátu), mě doslova nadzvedl ze židle. V současné době totiž shodou okolností pobývám v Izraeli a v Palestině, často se pohybuji v dotčené oblasti, kterou dobře znám a o případu mám dostatek informací z místních zdrojů jak izraelských, tak i palestinských. Na základě toho považuji článek Tomáše Šťástky za zkreslený až nepravdivý.
Daniel Haslinger
Norsko a Izrael - jak by kdyby...
Evropa pomalu procitá ze šoku. Ohromené Norsko se ptá, jak je možné, že mohl Anders Behring Breivik nejen odpálit ničivou bombu ve vládní čtvrti norské metropole, ale hlavně nedlouho po výbuchu zmasakrovat desítky nic netušících mladých lidí. Jeho řádění na ostrově Utoya trvalo navíc více než hodinu a zoufalým obětem se (kromě několika statečných převozníků) nedostalo až do příjezdu speciálního komanda žádné pomoci. Bezděky jsem tuto tragédii porovnával s každodenní situací v Izraeli.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 29
- Celková karma 31,84
- Průměrná čtenost 2641x