Betlém 2000 let poté...

Palestinské město Betlém, rodiště Ježíše Krista k sobě přitahuje zraky celého světa zejména o Vánocích. V místním chrámu sv. Kateřiny se slouží půlnoční mše, vysílaná do celého křesťanského světa a se záběry vyzdobeného Betléma plného turistů se setkáme v téměř každém zpravodajství. Jaká je každodenní realita tohoto města?

Betlém v ranním oparu Betlém mám osobně velice rád. Je jednou z mých dvou základen ve Svaté zemi (pro zvědavé: tím druhým místem je židovské město Tiberias na pobřeží Galilejského moře), trávím v něm každý rok řadu týdnů a dnes ho již znám lépe než své vlastní rodiště v Čechách. Velkou výhodou je, že Betlém leží v těsné blízkosti Jeruzaléma, prakticky jsou tato dvě města oddělena pouze bezpečnostní barierou, vybudovanou po roce 2002. Pro cizince s evropským pasem je přechod hranic obvykle pouhou formalitou a autobusem MHD č. 124 se za jeden dolar během chvilky dostanu z okraje Betléma až do samého centra Jeruzaléma, nebo číslem 21 dokonce přímo z centra Betléma na další důležitá místa v metropoli židovského státu. Přitom je v Betlémě příjemná atmosféra a výrazně nižší ceny než v Jeruzalémě. Většina evropských zemí má ve Svaté zemi svá střediska, která jejich návštěvníkům připomínají domov. Pro Čechy se stal v posledních 15 letech takovým střediskem betlémský hotel San Antonio. Menší rodinný podnik s příjemnou klidnou atmosférou, personálem, který se snaží domluvit česky a na místní poměry nevídanou čistotou. Křesťanský manažer hotelu se snaží návštěvníkům z ČR, kteří tvoří až 90% klientely, vyjít ve všem vstříc, důkazem toho je česká hudba, česká výzdoba i české vlajky trvale umístěné v hotelu. Není divu, že se zde cítím jako doma. Betlém je považován za výkladní skříň palestinského státu. Jedná se o bezkonkurenčně nejhezčí, nejčistší a nejpříjemnější z palestinských měst. Jsou zde i na evropské poměry moderní školy, nemocnice a zdravotnická zařízení, obchody, kulturní zařízení, akvaparky a další vymoženosti běžné v západním světě. Obrovský protiklad ve srovnání s ostatními palestinskými městy jako je Jericho, Hebron nebo Náblus. Dokonce i hlavní město palestinského státu Ramalláh působí ve srovnání s Betlémem jako ospalá, špinavá, provinční díra. Hlavním důvodem betlémské prosperity je převažující vliv betlémských křesťanů. Správní jednotka Betlémský distrikt zahrnuje kromě vlastního centrálního Betléma také přilehlé křesťanské městské části Bejt Džala a Bejt Sahur a několik malých satelitních osad přilepených na okraji. Celá tato lokalita, označovaná pro zjednodušení jako město Betlém, má necelých 60.000 obyvatel, z toho samotný centrální Betlém přibližně polovinu. Obyvatelstvo bylo celá staletí převážně křesťanské díky tomu, že se jedná o kolébku křesťanství. V minulém století se tento poměr začal měnit ve prospěch muslimů a dnes je křesťanů v Betlémě již pouze asi 30%. Přesto mají stále ještě rozhodující vliv na dění ve městě. Většina betlémských podniků, obchodů, úřadů, škol a objektů je v rukou křesťanských starousedlíků a muslimští přistěhovalci do těchto struktur pronikají pouze ztěžka. Podle místních zákonů musí být starosta Betléma vždy křesťanského vyznání a v patnáctičlenné městské radě je v současné době 8 křesťanů a 7 muslimů. Vatikánský rozhlas nedávno citoval arabského křesťanského novináře, který označil úbytek křesťanů v Betlémě za dramatický a tuto zprávu převzala řada evropských médií, včetně českých. Dokonce jsme se mohli dozvědět, že kvůli rostoucímu muslimskému tlaku zmizel z některých suvenýrů prodávaných v Betlémě kříž (včetně triček s potiskem Baziliky narození Páně)... Tak tato hloupost je typickým příkladem šíření dezinformací neinformovanými novináři. Téměř 80% křesťanů žijících v Betlémě, i značná část místních muslimů žije z turistického ruchu. Hotely, restaurace, dopravní služby, průvodci, suvenýrové manufaktury a hlavně obchody jsou zcela závislé na davech turistů, kterých se v sezóně protlačí centrem Betléma 10.000 a o svátcích ještě několikrát více. O významu křesťanství v Betlémě pro celou palestinskou samosprávu svědčí například skutečnost, že při půlnoční vánoční mši sedává pravidelně na čestném místě v bazilice muslimský předseda palestinské samosprávy. Dříve to byl Jásir Arafat, dnes Mahmúd Abbás. Betlém má několik století starou tradici výroby suvenýrů z olivového dřeva a z perleti. Prakticky všechny dřevěné suvenýry v Izraeli pocházejí z palestinského Betléma, kde jsou desítky malých továren a manufaktur zaměřených na suvenýry s křesťanskými motivy. A přivézt si domů vánoční betlém přímo z Betléma má co do sebe. Betlémské souvenirs stores, kterých jsou v centru okolo baziliky Narození Páně plné ulice, nabízejí všechny možné (někdy i nepředstavitelné) suvenýry s křesťanskou tématikou, aniž by je kdokoliv jakkoliv omezoval. Dokonce často narazíte i na judaika (židovské náboženské předměty) jako jsou tality (židovské modlitební šály), kippy (jarmulky), šófary (židovské obřadní trubky) a repliky židovských svitků od Mrtvého moře. (Vždyť to byla právě rodina betlémských starožitníků Kendoových, kteří v roce 1947 od beduínů vykoupili první nalezené svitky a tím přispěli k jednomu z největších archeologických objevů minulého století). Co na tom, že jsou Židé dnes vnímáni jako palestinští nepřátelé? Kšeft je kšeft a trh si žádá rozšířený sortiment. Je pravdou, že se v posledních dvou letech začal projevovat islámský vliv na snaze centrálních palestinských úřadů zavést v Betlémě zákonná omezení prodeje judaik a předmětů spojených s židovským státem a náboženstvím, či vyrobených v izraelských osadách. Místní obchodníci se ale postavili tvrdě proti, protože se jedná o kontrakty v řádech statisíců dolarů, které by jim těžko někdo nahradil, a celý humbuk opět utichl. Na křesťanské suvenýry (včetně křížů) nejenže nejsou žádná taková omezení, ale jejich výroba a prodej se v Betlémě naopak podporuje, vždyť je významným zdrojem příjmů. V jedné věci měl ale vatikánský rozhlas pravdu. Křesťanů v Betlémě skutečně ubývá. Nejen přirozeným demografickým úbytkem (málokterá křesťanská rodina má více než tři děti, zatímco muslimské rodiny mají dětí 5 i více), ale hlavně exodem křesťanských rodin do zahraničí (především do USA a Evropy). Hlavním důvodem tohoto odlivu je naopak zvýšený příliv Palestinců muslimského vyznání, kteří jsou pochopitelně přitahováni do Betléma vidinou vyšších příjmů a výrazně vyšší životní úrovně. Prvotním impulsem byl vznik uprchlických táborů v Betlémě (jimi se budu zabývat příště) v roce 1948, které nastartovaly vlnu muslimského přistěhovalectví. Na ulici rozeznáte křesťany od muslimů na první pohled. Jednak podle oblečení (zejména křesťanské ženy chodí oblečeny podle západní módy, včetně dekoltů a délky sukní) a jednak podle chování. Křesťané jsou vesměs příjemní, usměvaví a úslušní, zatímco většina muslimských obyvatel Betléma se staví k ostatním zamračeně a nevlídně. Muslimské děti žebrají na ulicích a výrostci mohou být v některých případech zdrojem nepříjemností pro osamělou evropskou ženu, která zabloudí do jejich blízkosti. Ne, znásilnění nehrozí, ale vyzývé poznámky a vulgární nabídky ano. Místní křesťané se za to stydí a policie se tomu snaží čelit, ale ne všude se jí to daří. Mezi oběma náboženskými skupinami panuje sice skryté, nicméně značné napětí, které doprovázejí v posledních letech nepříjemnosti namířené právě proti místním křesťanům – vylité splašky přede dveřmi, cihla vržená do výkladní skříně nebo rozřezané pneumatiky auta stojícího před domem, to vše zde v minulosti nikdo neznal. Muslimští starousedlíci žili v přátelství a míru se svými křesťanskými (a občas i židovskými) sousedy celá staletí. Nyní jsou v centru Betléma celé velké bytové domy prázdné, protože jejich křesťanští majitelé je odmítají pronajímat muslimům. Mají smutné zkušenosti s neplacením nájmů, devastací bytů atd. Jako bychom to znali z některých našich měst od určité méně přizpůsobivé národnostní menšiny... Když už jsem se dotkl etnické otázky: málokdo ví, že většina křesťanských obyvatel Betléma ve skutečnosti nejsou Arabové. Arabština je sice dnes jejich mateřským jazykem, nicméně náboženstvím, kulturou i vzhledem patří tito lidé do Evropy. Jejich předkové se do Betléma přistěhovali před staletími jako křesťané, a díky tomu, že se příbuzensky nespojovali s muslimy, si udrželi nejen vyšší postavení ve společnosti, ale i svoji identitu. Příkladem je jeden z rozvětvených betlémských rodů – Canawati. Již samotné příjmení zní italsky – a skutečně – tento rod může doložit své předky až ke křižáckému rytíři italského původu, který zde zůstal po skončení křižáckých válek ve 13. století. Mnoho dalších místních rodů je na tom podobně – obvykle mají dlouhé rodokmeny, dokazující, že jejich předkové se do Betléma přistěhovali ve středověku odněkud z Evropy za obchodem nebo kvůli víře. Řada z nich má dodnes kromě palestinského ještě evropské občanství a kromě místní arabštiny běžně hovoří i anglicky, italsky, francouzky nebo řecky. Palestinští křesťané jsou opomíjenou skupinou, nejvíce postiženou arabsko-izraelským konfliktem. Muslimové je nemají rádi jednak kvůli náboženství a jednak pro jejich odlišnou kulturu. Izraelci jim také nedůvěřují – jednak také z náboženských důvodů, ale hlavně kvůli tomu, že jsou Palestinci a pro Izraelce patří palestinští křesťané s Araby do jednoho pytle. Mnoho z nich se navíc angažovalo v předchozích palestinsko-arabských konfliktech. Tzv. první intifáda podle některých zdrojů vznikla v palestinských křesťanských intelektuálních kruzích a později byly její myšlenky nenásilného odporu brutálně zneužity násilným povstáním, které přerostlo v ozbrojenou druhou intifádu. Od té se již většina křesťanů rozhodně distancuje a pokud získáte jejich důvěru, dozvíte se dokonce, že mnozí z nich by přivítali návrat izraelské nadvlády. „Za Izraelců zde byl pořádek, žili jsme v klidu, obchody jen kvetly, mohli jsme cestovat bez omezení a muslimové byli udržováni v přijatelných mezích. Modlíme se za to, aby se tyto časy vrátily,“ říká v soukromí jeden z vážených betlémských podnikatelů, ale zároveň přiznává, že zůstane asi jen u tohoto zbožného přání.